Longobardi

Langobardi původně sídlili v dolním Polabí a s Římany se střetávali nejprve za tažení Octavianových vojevůdců k Labi, později v markomanských válkách. Svůj „barbarský“ stát založili na území Itálie až v 6. stol., po střetnutích s Heruly a Gepidy, když nakonec museli r. 568 ustoupit ze svých tehdejších sídel v Pannonii ze strachu před Avary chána Bajana. Neovládli však Itálii jako celek. V rukou Byzance, která tu r. 552 porazila Ostrogóty, zůstalo Latium, Kampánie, pás pobřeží od Neapole k Amalfi, střed a jih Apulie a celá Kalábrie. Další pozice si Byzanc udržovala v okolí Ravenny, na pobřeží Ligurie, v Istrii, v tzv. Pentapoli mezi Rimini a Anconou a v oblasti Perugie. Jedna část severní Itálie získala po Langobardech jméno, které jí zůstalo dodneška – Lombardie. Sídlem langobardských panovníků bylo Ticinum – dnešní Pavia.

Po svém příchodu do Itálie, kam je odvedl král Alboin, byli Langobardi zčásti polyteisty,270 zčásti ariány a byli mezi nimi i katolíci. Katolické vyznání u nich pak převládlo ve 2. polovině 7. stol.

První „barbarský“ zákoník na jejich území vydal r. 643 král Rothari (tzv. Rothariho edikt) a další králové v zákonodárné činnosti pokračovali (máme dochovány normy králů Grimoalda, Liutpranda, Ratchise a Aistulfa.) Římané se v langobardském království spravovali římským právem, takže se i zde vyskytovala právní personalita.

Dnes již neplatí mínění, že v langobardském státě byla porušena kontinuita s antickou tradicí. Jejich králové užívali příjmení Flavius, podobně jako vladaři Vizigótů a Ostrogótů, neexistoval u nich zákaz vzájemných sňatků mezi Římany a „barbary“, příslušníci vyšších langobardských vrstev (šlechtici se tu nazývali adalingi) toužili po spojení s rodinami římské aristokracie. Prostí faramanni žili společně s původními obyvateli Itálie ve vesnicích i městech. Časem jak langobardské ženy, tak později muži, podlehli římské módě. Na základě antických tradic zdokonalili Langobardi svou státní správu, své zákony i listiny psali latinsky a ke konci 7. stol. měla již Itálie opět kulturu románsko-středomořského typu.

ZPĚT DO MENU HISTORIE

návod / historie / slavné bitvy / divy světa / císaři